Přesouvám se na jiný blog, více informací ZDE

Hlášky HP6

13. června 2010 v 15:45 | Lusi |  Princ dvojí krve
.
"Ovšemže ano, Narciso, zavážu se ti neporušitelným slibem," řekl tiše. "Doufám, že se tvoje sestra uvolí být naším pečetním svědkem." Belatrix zírala s ústy otevřenými úžasem. Snape se spustil na podlahu a poklekl proti Narcise. Sledování Belatrixiným nevěřícným pohledem se navzájem uchopili za pravou ruku. "Budeš potřebovat hůlku, Belatrix," poznamenal chladně Snape. Vytáhla ji a stále se tvářila, jako by do ní uhodilo. "A budeš si muset stoupnout o něco blíž k nám," upozornil ji.

"Jestli mi hodláš líčit, že bych měl v té příšerné prožluklé škole klidnější život, tak raději šetři dechem, Albusi! Je sice pravda, že se schovávám, ale po odchodu Doloros Umbridgeová z Bradavic se ke mně doneslo pár dost podivných zpráv! Jestli to je způsob, jakým dnes zacházíš s učiteli…" "Profesorka Umbridgeová si znepřátelila naše stádo kentaurů," vysvětloval Brumbál. Myslím, že ty, Horacio, bys měl víc rozumu, než abys šel do Zapovězeného lesa a nadával hordě rozzuřených kentaurů do špinavých kříženců." "Jo takhle to bylo?" protáhl Křiklan. "Nána pitomá! Nikdy jsem ji neměl rád." Harry se uchechtl a Brumbál i Křiklan se otočili a pohlédli na něj. "Promiňte," omlouval se honem Harry. "Já jen… že jsem ji taky neměl rád."


"Já bych věděla o někom, kdo je horší než Umbridgeová," ozval se od dveří popuzený hlas. Do pokoje se vploužila Ronova mladší sestra. "Ahoj, Harry." "Co je s tebou?" zajímal se Ron. "To ona," zabručela Ginny a sesula se na Harryho postel. "Dohání mě k šílenství." "Co zase provedla?" otázala se účastně Hermiona. "Štve mě, jak se mnou mluví - jako by mi byly tři!" "Já vím," přitakala Hermiona a ztišila hlas. "Je soustředěná jen a jen na sebe." Harry ztuhl úžasem, když slyšel Hermionu takhle mluvit o paní Weasleyové, a vůbec se Ronovi nedivil, že na děvčata zlostně vyštěkl: "Co jí vy dvě nemůžete dát ani na vteřinu pokoj?" "No jasně, jen se jí zastávej!" odsekla Ginny. "Všichni víme, že jsi z ní úplně na větvi!" To Harrymu připadalo hodně zvláštní, takhle se vyjadřovat o Ronově matce. Stále více cítil, že mu něco uniká, a zeptal se: "O kom to vlastně -?" Odpověď však přišla dřív, než stačil svou otázku dokončit. … … … "Arry."

"Když byl Vy-víte-kdo naposledy na vrcholu sil, bylo to stejné, zamilovaní vyváděli a prchali spolu…" "Včetně tebe a taťky," poznamenala zlomyslně Ginny. "No prosím, ano, jenže váš otec a já jsme byli stvořeni jeden pro druhého, tak jaký mělo smysl čekat?" argumentovala paní Weasleyová. "Zatímco Bill a Fleur… no… co mají vlastně společného? Bill je takový pracovitý, domácky založený člověk, kdežto ona je…" "Kráva," přikývla Ginny. "Až na to, že Bill zas tak domácky založený není. Je to odeklínač, ne? Dělá mu dobře trocha dobrodružství, trocha pozlátka… proto se taky zakoukal do Šišly."

"Hele, chlap, co má všech pět pohromadě, se nikdy nezakouká do Tonksové, když je vedle ní Fleur. Jasně, Tonksová docela ujde, když zrovna nevyvádí psí kusy s těmi svými vlasy a s nosem, ale…" "Je daleko milejší než Šišla," prohlásila Ginny. "A taky inteligentnější, je to bystrozorka!" ozvala se z kouta Hermiona. "Fleur není hloupá, je dost dobrá, když se dostala do turnaje tří kouzelníků," připomněl Harry. "Ještě ty začínej!" utrousila hořce Hermiona. "Asi ti učarovalo, jak Šišla říká 'Arry', co?" ušklíbla se pohrdlivě Ginny. "To ne," bránil se Harry a litoval, že vůbec něco řekl. "Jen jsem říkal, že Šišla… chci říct Fleur…" "Mnohem radši bych měla v rodině Tonksovou," opakovala Ginny. "S tou je aspoň psina." "Poslední dobou s ní moc psina není," poznamenal Ron. "Pokaždé, když ji teď vidím, mi čím dál víc připomíná Ufňukanou Uršulu."

Několik příštích dnů si však Ron dával velký pozor, aby na téma lorda Voldemort neřekl nic lehkovážného. Sobotní ráno se rozbřesklo bez dalších výbuchů paní Weasleyové, třebaže u snídaně vypadala nesmírně nervózně. Bill, který měl zůstat doma s Fleur (k velké Hermínině a Ginnyině radosti), podal Harrymu přes stůl naditý váček s penězi. "A co já?" ozval se ihned Ron, s očima navrch hlavy. "To jsou přece Harryho peníze, pitomče," odbyl ho Bill. "Vyzvedl jsem je pro tebe z tvého trezoru, Harry, protože obyčejnému smrtelníkovi to trvá přibližně pět hodin, než se dostane ke svému zlatu, skřetové strašně zpřísnili všechna bezpečnostní opatření. Předevčírem strčili Arkiemu Philpottovi sondu solidnosti do… No, věř mi, že takhle to máš jednodušší."

"Kdo ti udělal toho monokla, Grangerová? Moc rád mu pošlu kytku!"

Narcisa Malfoyová se ošklivě usmála. "Vidím, že postavení Brumbálova oblíbence ti dává falešný pocit bezpečí, Harry Potter. Brumbál tady ale nebude věčně, aby tě chránil." "No jo… ať koukám jak koukám… zrovna teď tady není! Tak proč to nezkusíme? Možná se v Azkabanu najde dvoucela, kam vás zašijou i s tím ubohým ztroskotancem, s vaším panem manželem!"

Máte strach Vy-víte-z-koho?
Bojíte se temných kouzel?
Láry fáry, to je toho,
HORŠÍ je náš STŘEVOUZEL
PROČ?
Vyvolává stejný pocit nevolnosti a zácpy,
jaký dnes svírá celou zem!


Jedlá Znamení zla - zvednou žaludek
zaručeně každému!

Na odpočívadle schodiště narazil na Ginny, která se vracela do svého pokoje s plnou náručí čerstvě vyžehleného šatstva. "Být tebou, do kuchyně bych zrovna teď nechodila," varovala ho. "Je tam silně nešišláno." "Dám si pozor, abych se nenakazil,"

Jen se nad tím zamyslete… až se Pán zla ujme moci, bude se snad ptát, kolik má kdo NKÚ nebo jestli složil OVCE?

"No, aspoň jedno je na tom dobré," ucedil vztekle. "Do konce školního roku se Snapea zbavíme" "Jak to myslíš?" podivil se Ron. "To místo je přece prokleté. Nikdo na něm nevydržel déle než rok… Quirrella dokonce připravilo o život. Tentokrát se budu osobně modlit za další úmrtí…"

"Tady ale vidím, že jste byl hodnocen nad očekávání v kouzelných formulích - tak co kdybyste zkusil OVCE z formulí?" "Babička si myslí, že formulemi bych si to moc ulehčoval," zamumlal Neville. "Zapište si formule," navrhla profesorka McGonagallová, "a já napíšu Augustě pár řádek. Vysvětlím jí, že jen proto, že ona z formulí u NKÚ propadla, nejde nevyhnutelně o zbytečný předmět."

"Jak mu máme říct, že jsme ten jeho pitomý předmět nenáviděli?" "To není pravda, že jsme ho nenáviděli!" namítla Hermiona. "Mluv za sebe, já na ty skvorejši ještě nezapomněl," zabručel Ron. "A říkám ti, že jsme vycouvali na poslední chvíli. Tys ho neslyšela, jak se rozněžňuje nad tím svým tupým bratříčkem? Kdybychom k němu ještě chodili na hodiny, nejspíš bychom teď Drápa učili zavazovat si tkaničky."

Rozhodl se začít testem základních dovedností a požádal všechny uchazeče o místo v týmu, aby se rozdělili do skupin po deseti a oblétli jeden okruh kolem hřiště. Ukázalo se, že to bylo moudré rozhodnutí: zahajovací desítku tvořili ti nejmladší a každému muselo být od pohledu jasné, že na košťatech sedí prakticky poprvé. Pouze jednomu z nich se podařilo udržet se ve vzduchu déle než několik vteřin a úspěch ho samotného překvapil, že následně narazil do jedné z brankových tyčí.

"Hagride! Otevři, chceme s tebou mluvit!" Zevnitř se neozvalo ani pípnutí. "Jestli ty dveře neotevřeš, vyrazíme je z pantů!" vyhrožoval Harry a vytáhl hůlku. "Harry!" vyjekla Hermiona šokovaným hlasem. "Nemůžeš přece - " "Ale ano, můžu!" odsekl. "Ustup - " Než však stačil říct další slovo, dveře srubu se rozlétly dokořán, přesně podle Harryho předpokladu, a Hagrid stál na prahu. Zamračeně na ně zahlížel a navzdory květované zástěře vypadal zlověstně. "Já jsem učitel!" rozkřikl se na Harryho. "Učitel, Pottere! Jak se opovažuješ vyhrožovat, že mi rozmlátíš dveře!" "Promiňte, pane," omlouval se Harry a úmyslně zdůraznil druhé slovo, zatímco si strkal hůlku do hábitu. Hagrid ohromeně vyvalil oči. "Vodkdypak mi zrovinka ty říkáš pane?" "A odkdy mi ty říkáš Pottere?" "No jo, moc chytrý," zavrčel Hagrid.

Napjatá atmosféra se poté značně uvolnila. Harry a Ron sice neprojevili sebemenší ochotu vypravit se za vražedným a věčně hladovým pavoukem a krmit ho obřími červy, Hagrid však patrně považoval za samozřejmé, že by možnost takového dobrodružství uvítali, a začal se k nim chovat jako obvykle.

"Nenávidí jen ty, kteří pocházejí z mudlovských rodin, tebe a Rona by mezi sebe klidně vzali." "Mě by Smrtijedem nenechali být ani náhodou!" bránil se Ron tak rozhořčeně, že mu z vidličky, kterou Hermioně hrozil, odlétl kus párku a trefil Ernieho Macmillana do hlavy. "Celá moje rodina jsou krvezrádci! Ti jsou Smrtijedům stejně odporní jako kouzelníci z mudlovských rodin!" "A o mě by se určitě přímo poprali," dodal ironicky Harry. "Byli by z nás tutoví kámoši, kdyby se mě ovšem v jednom kuse nesnažili zabít."

"Na co tak civíš, Rone?" "Na nic," odbil ho Ron a honem odtrhl oči od baru, Harrymu ale bylo jasné, že se na sebe pokoušel přilákat pozornost madame Roberty, kypré a přitažlivé číšnice, pro kterou měl už dlouho slabost. "Mám dojem, že to tvoje 'nic' šlo dozadu pro další ohnivou whisky," poznamenala uštěpačně Hermiona.

"Kam letíš, Ginny?" křikl na ni Harry, který se náhle ocitl v obklíčení ostatních členů svého týmu. Ti se s ním přímo ve vzduchu nadšeně objímali, Ginny ale prolétla kolem nich jako divá a řítila se dál, dokud se strašlivým třeskem nenarazila do komentátorského stanoviště. Za pištění, jekotu a smíchu davu přistál nebelvírské tým u trosek dřevěné konstrukce, pod nimiž sebou mdle škubal Zachariáš. Harry slyšel, jak se Ginny bez uzardění omlouvá rozzlobené profesorce McGonagallová: "Zapomněla jsem zabrzdit, paní profesorko, promiňte."

"Jestli se nedáš pozor, zakáže ti přístup do knihovny. Proč jsi sem tu pitomou knížku nosil?" "Nemůžu za to, že jí straší ve věži, Hermiono. Nebo myslíš, že slyšela, jak jsi mluvila o Filchovi? Odjakživa mám dojem, že ti dva se k sobě nějak mají…"

"Přestaňte se schovávat a pojďte k nám, Severusi!" škytl spokojeně Křiklan. "Právě jsem mluvil o Harryho výjimečném nadání pro přípravu lektvarů! Máte na tom samozřejmě svoji zásluhu i vy, vždyť jste ho pět let učil!" Snape, pro kterého nebylo úniku, když měl Křiklanovu ruku položenou kolem ramen, pohlédl na Harryho přimhouřenýma černýma očima nad zahnutým nosem. "To je zvláštní, nikdy jsem neměl dojem, že se mi podařilo Pottera vůbec něco naučit." "No, v tom případě to v sobě prostě má od přírody!" hulákal Křiklan. "Měl jste vidět, co předvedl hned na mé první hodině, ten jeho odvar živoucí smrti - ještě jsem neviděl studenta, který by na první pokus připravil lepší. Myslím, že ani vy, Severusi - "

"Ano, Snape se nabízel, že mu pomůže!" zopakoval Harry. "Říkal, že slíbil jeho matce, že ho bude chránit, že složil neporušitelnou přísahu nebo co…" "Neporušitelný slib?" vyvalil Ron ohromeně oči. "To ne, to určitě ne… víš to jistě?" "Ano, naprosto jistě," přikývl Harry. "Proč, co to vlastně znamená?" "No, neporušitelný slib nemůžeš porušit…" "Možná se budeš divit, ale na to jsem přišel i bez tebe."
……….
"To bylo poprvé a naposledy, co jsem taťku viděl stejně rozzuřeného jako mamku. Fred tvrdí, že levou půlku zadku dodnes necítí." "Jo, jasně, když ale necháme Fredův zadek být…" "Mluvil tu o mně někdo?" ozval se Fredův hlas a dvojčata vcházela do kuchyně. "No ne, Georgi, jen se podívej. Loupají je pěkně nožem, šikulové!" "Ještě dva měsíce a pár dnů a bude mi sedmnáct," zabručel nerudně Ron. "Pak budu smět na takové práce používat kouzla!" "Do té doby ovšem," podotkl George, posadil se ke kuchyňskému stolu a nohy si pohodlně položil na jeho desku, "můžeme klidně sledovat tvoji názornou ukázku správného zacházení s… A hrome!" "To jsem si udělal kvůli tobě!" stěžoval si rozčileně Ron a cucal si pořezaný palec. "Jen počkej, až mi bude sedmnáct - " "Jasně, to nás všechny oslníš dosud netušenými kouzelnickými schopnostmi," zívl Fred. "A když už mluvíme o těch tvých dosud netušených schopnostech, Ronalde," ujal se znovu slova George, "co jsme to slyšeli od Ginny o tobě a jisté mladé dámě, nějaké - pokud tedy nemám mylné informace - Levanduli Brownové?" Ron nepatrně zrůžověl, netvářil se ale nijak nespokojeně a znovu se věnoval kapustě. "Starej se o sebe!" "Jak pohotové a vtipné," ocenil ho Fred. "Vážně nevím, kam na to chodíš. Ne, my se jen chtěli zeptat… jak k tomu došlo?" "Jak to myslíš?" "To měla nějakou nehodu nebo co?" "Cože?" "No, co u ní způsobilo tak rozsáhlé poškození mozku? Dávej přece pozor!" Paní Weasleyová vešla do kuchyně právě včas, aby zahlédla, jak Ron po Fredovi hází nožem na loupání kapusty; Fred nůž jediným lenivým mávnutím hůlky proměnil v papírovou vlaštovku. "Rone!" vyjela zuřivě paní Weasleyová. "Ať už tě nikdy nevidím házet nožem!" "Ano, mamko," přikývl Ron. Příště mě neuvidíš, zamumlal v duchu.

Fred, George, Harry a Ron byli jediní, kdo věděli, že anděl na špičce vánočního stromku je ve skutečnosti zahradní trpaslík, který kousl Freda do kotníku, když ze záhonku vytahoval mrkev na vánoční večeři. Znehybněný ochromujícím kouzlem, natřený nazlato, oblečený do miniaturní sukénky a s malým křidélky přilepenými na záda na ně na všechny zlostně shlížel ze stromku. Byl to ten nejošklivější anděl, jakého kdy Harry viděl: velkou hlavu měl holou jako bramboru a nohy celé chlupaté.

"To si snad dělá srandu…" Harry sebou polekaně škubl, probudil se a v nohou postele objevil nacpanou punčochu. Nasadil si brýle a rozhlédl se. Malé okénko bylo téměř celé zasypané sněhem a před okénkem seděl na posteli jako kus dřeva Ron a prohlížel si něco, co vypadalo jako tlustý zlatý řetěz. "Co to je?" zeptal se Harry. "Dárek od Levandule," vysvětloval znechuceně Ron. "Přece si nemůže myslet, že bych nosil…" Harry se podíval pozorněji a zajíkl se výbuchem smíchu. Na řetězu se houpala velká zlatá písmena tvořící slova: Můj miláček. "Moc pěkné," protáhl uznale. "Elegantní. Určitě by sis to měl vzít a ukázat se Fredovi a Georgeovi." "Jestli jim to povíš," vyhrožoval Ron a strčil řetěz pod polštář, aby se na něj nemusel dívat, "tak - tak - tak tě - " "Ukoktáš mě k smrti?"

"Je to normální, aby lidé dávali vánoční dárky svým domácím skřítkům?" vyptával se Harry a opatrně do balíčku šťouchal prstem. "Hermiona by jim něco určitě dala," ušklíbl se Ron. "Napřed se ale podívej, co to je, než se začneš cítit provinile." O chviličku později Harry vyjekl a vyskočil z lůžka: v balíčku byly spousty svíjejících se červů. "Paráda!" burácel smíchy Ron. "Opravdu milé!" "Pořád lepší červi než ten tvůj řetěz,"

"…TŘI!" Harry se zatočil na místě, ztratil rovnováhu a málem se skácel k zemi. Nebyl sám, celá Velká síň byla náhle plná vrávorajících postav. Neville ležel rozpláclý na zádech, zatímco Ernie Macmillana udělal jakousi piruetu, zakončil ji skokem do obruče a zatvářil se vítězoslavně.

"Tak jak ti to šlo?" vyptával se Ron, který k Harrymu okamžitě přiběhl. "Řekl bych, že když jsem to zkoušel naposledy, něco jsem cítil - takové brnění v nohou." "Nejspíš jsou ti malé tenisky, Lonánku," ozvala se za nimi Hermiona

"Takhle jsme si tedy předání svého prezentu nepředstavovali," zabručel zamračeně George, položil na Ronův noční stolek velkou krabici zabalenou v dárkovém papíru a posadil se vedle Ginny. "Jo, když jsme si ho představovali, jak se zatváří, byl ještě normálně při vědomí," přidal se Fred.

A když se Harry znovu probral k vědomí, ležel v pozoruhodně teplé a pohodlné posteli a vzhlížel k lampě, která na strop plný stínů vrhala kruh zlatavého světla. Neohrabaně zvedl hlavu. Na posteli po jeho levé ruce ležel kdosi povědomě pihatý a zrzavý. "To je od tebe hezké, že ses zastavil," ušklíbl se na něj Ron. Harry zamrkal a rozhlédl se kolem. Ovšemže: ležel na ošetřovně.

"Několik hodin bystě se ještě neměl příliš namáhat." "Já tady nechci zůstat přes noc," ohradil se rozčileně Harry, posadil se a odhodil přikrývku. "Chce najít McLaggena a zabít ho." "Obávám se, že právě to bych zařadila do kategorie přílišné námahy,"

"Co to máš za brk?" "Pravopisný, od Freda a George… nejspíš už to kouzlo ale vyprchalo…" "To tedy určitě," přikývla Hermiona a ukázala na název pojednání, "protože jsme měli psát o mozkomorech a ne o morkodrapech a tady si nevzpomínám, že by ses přejmenoval na Roonila Wazliba."

"Myslela jsem ale, že se ti líbím," zakňourala ublíženě. "Kdybyste vy dva vypadli, třeba by se vrátil on… měli jsme spolu hodně společného… určitě to také cítil…" A s nadějí v očích pohlédla ke dveřím. "Když říkáš, že jste měli hodně společného," ozval se Ron, konečně docela pobaveně, "znamená to, že taky žije v nějaké odpadové rouře?"
………
"Co je vám do toho!" vyjela Uršula a uslzené oči upřela na Rona, který se teď už nepokrytě křenil. "Slíbila jsem, že to nikomu nepovím a že si jeho tajemství odnesu…" "…snad ne do hrobu?" odfrkl si posměšně Ron. "Ještě tak možná do kanálu…"

"Jsi dobrý," pochválil ho. "A co ty, Hermiono?" "Ta byla samozřejmě dokonalá," odpověděl Ron, než stačila cokoli říct. "Předvedla perfektní oblbaci, odevzdání a ohlášku, nebo jak to k čertu je, ta tři O. Všichni jsme se potom zastavili na skleničku U Tří košťat a měl jsi slyšet, jak ji tam Křížek přede všemi vynášel do nebe… ani bych se nedivil, kdyby ji příště rovnou požádal o ruku…"

…A získat tu vzpomínku od Křiklana mu náhle připadalo nejen možné, ale přímo primitivně jednoduché. S úsměvem vstal a překypoval sebedůvěrou. "Je to paráda," prohlásil. "Vážně paráda! Tak fajn, jdu k Hagridovi."
……..
"Věřte mi," ujistil je, "vím, co dělám. Nebo to přinejmenším - " rázoval sebejistě ke dveřím, "ví felix."

"Jo, moc rád bych si to šel s Brumbálem vyřídit, kdyby tady byl, protože zrovna on po mně chtěl, abych - " "Vždyť tady je," ozval se za Harrym čísi hlas. "Profesor Brumbál se do školy vrátil před hodinou." K Harrymu připlouval vzduchem Skoro bezhlavý Nick a hlava se mu na okruží jako obvykle nebezpečně kymácela. "Dozvěděl jsem se to od Krvavého barona, který ho viděl přicházet," oznámil. "Podle toho, co baron říkal, se vrátil s dobrou náladou, i když samozřejmě trochu unavený." "Kde je?" vyhrkl Harry a srdce mu poskočilo. "Právě sténá a dělá randál nahoře v astronomické věži, je to jeho oblíbená zábava - " "Nemyslím Krvavého barona, ale Brumbála!"

"Tři útoky mozkomorů v jediném týdnu a Romilda Vaneová je zvědavá akorát na to, jestli máš na prsou fakt vytetovaného hipogryfa." "Cos jí řekla?" "Nakukala jsem jí, že tam máš maďarského trnoocasého draka," odpověděla Ginny a lenivě otočila stránku novin. "To je víc frajerské." "Díky," ušklíbl se Harry. "A cos jí řekla, že má za tetování Ron?" "Trpaslenku, neřekla jsem ale, kde ji má."

"Vidíš?" šeptl Brumbál a zvedl hůlku o něco výš. Harry spatřil ve skále puklinu, do níž se s hukotem valila rozvířená voda. "Nebude ti vadit, když se trochu zmáčíš?" "Ne," odpověděl Harry. "Tak si svlékni plášť, tady už ho stejně nepotřebuješ. Jdeme se vykoupat!"

KOPÍRUJTE JEDINĚ SE ZDROJE, DALO MI TO VELKOU PRÁCI!!!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ♥katie♥ ♥katie♥ | Web | 14. června 2010 v 19:40 | Reagovat

to je dobrý xD

2 Aduska Aduska | Web | 14. června 2010 v 21:00 | Reagovat

Některé vážně nemají chybu :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama